Zdravíme z kocourkova ... Žofka (dříve Amálka) vypadá, jako by tu bydlela odjakživa....mazlí se, vrní jak kolovrátek, zlobí, chrápe v posteli, chodí ven na procházky, blbne s dalšíma pěti kámošema, který už si na ní docela zvykli...
.... doporučujeme všem na starosti života pořídit si jako lék alespoň dvě kočky.

Tomík

Tomík je pěkný raubíř, je to nesmírně hyperaktivní kocour, takže je ho všude plno, všude běhá, všechno zakusuje (aportuje dokonce i plyšové myšky), v noci spí kamarádce na obličeji, s oblibou sedává na okně a pozoruje vše, co se venku děje s nesmírně zkoumavým výrazem (i když se mi zdá, že se tam neděje nic.  A je to neuvěřitelná vtěrka. Už si omotal kolem prstu i mého přítele, s kterým včera trávil den v posteli. Takže myslím, že se mu u nás líbí. S novým kamarádem se prozatím respektují, občas k sobě čichnou, orientálec na něj "divně" mňoukne, Tomíkova hlava to zjevně nepobírá a zase si sebe navzájem nevšímají. Ale na to, že ten druhý kocour k nám přišel v pátek, tak si myslím, že je to v pohodě, nijak se nenapadají, takže doufám, že z nich budou kamarádi - časem.

Nicméně na to, jako je u nás chvilku, tak se zaklimatizoval zázračně rychle, všude leze (hlavně hlavou do hrnců) a ignoruje škrabadlo (musím koupit kozlíkové kapky).

Prostě náš miláček.

Vyfotila jsem Tomíka  na mobil při jedné ze vzácných příležitostí – spí.

Spal tak roztomile, že ho nešlo nevyfotit.
No, na kočku toho moc nenaspí, on je teda vůbec výrazná osobnost.

Tomík