Puntík

Bude mi pět let a jmenuji se Puntík. Přišel jsem sem s mými dvěma brášky a kamarádem když nám bylo šest neděl, jako úplně první kočičky po objevení místa nazvaného ,,kočičí koncentrák,,. Jediný já jsem vypadal, že mám trochu šanci přežít. Byl to boj, nakonec jsme to zvládli všichni čtyři, ale jenom na chvíli. Oba bráškové Fretík i Ďáblík umřeli na FIP, když jim byl rok. Nikdy jsme nevypadali úplně zdravě. Panička měla strach mě hledat nový domov, že se něco podobného může stát i mě. No, ale já jsem překvapil, dožil se dvou let a nemoci se mě začali vyhýbat. Stále baštím nějaké vitamíny, no někdy to vůbec není k jídlu, to vám povím. Tak se bráním, ale panička mě vždycky přepere. Jsem kastrovaný, ale nikdo mě bohužel nemáte šanci spatřit. Možná za oknem a nebo vykukující hlavu. Je to škoda, protože jsem veliký a prý krásný kocourek. Jednou jsem utekl z voliéry, ale byl jsem z toho tak vyděšený, to si nedovedete představit. Moje nejlepší zábava je, že ležím na křesle a když jde někdo kolem dostane pohlavek, kolikrát se po něm natahuju až spadnu na zem. Ale nemyslím to zle, jen mě to moc baví. Ale jak cítím, že někdo přichází, už běžím na půdu, schovat se. Prý jsem zbabělec, ale člověk , teda vlastně kocour nikdy neví...