Věda snad objevila léky na většinu neduhů, ale nenašla lék na nejhorší zlo – lidskou lhostejnost.

Spolek Mourek

Aktuální číslo Haf a Mňau


Krmím kvalitně

Kočičí depozitum Spolek MOUREK - nový život kočkám, Powered by Joomla!
Může moje kočka chodit ven? Email

„Kočka patří na zahradu a v žádném případě nebude spát na gauči!“ - podobnými slovy často reaguje hlava rodiny na pořízení kočky. Jak to zpravidla končí, možná víte sami. Hlava rodiny usíná opatrně na kraji postele, aby Micinka měla dost místa a nevzbudila se.
Někdy si ale pořizujeme kočku s tím, že do postele patří a že jakožto tygr domácí ven nikdy chodit nebude. Pak na jaře vysvitne sluníčko, kočka smutně sedí na okně a vám nad ní srdce usedá. V tu chvíli začneme řešit, zda by přece jen nebylo možné jí dopřát procházku.
Může každá kočka chodit ven? Všeobecně se to nedoporučuje u zvířat, která se narodila a vyrostla v bytě. Nevědí, že před kočkožravými psy je potřeba utéct a nebojí se ani aut. Další skupinou koček, které by neměly chodit volně ven, jsou kočky „značkové“, s průkazem původu. Jejich atraktivní vzhled je lákadlem pro zloděje. Některá plemena jsou navíc náchylná na změny teploty, nebo naopak mají dlouhou srst, která se venku zacuchá a nejde pak rozčesat.
Pokud to povaha kočky dovolí, můžeme ji naučit chodit na procházky na kšírkách a vodítku (pozor, ne na obojku, z něj se každá kočka vyvlékne). Doporučuje se kočku zvykat na kšírky už od kotěte. Když odmítne spolupracovat, neplatí, že trpělivost růže přináší. Raději to vzdejte.
Bytovou kočku můžete pouštět ven na bezpečném místě – třeba na chalupě, na samotě, v chatové osadě – zkrátka všude, kde nejsou auta. Ujistěte se ale, že kočka už prostředí zná, nejdříve by měla být zvyklá na dům a cítit s v něm bezpečně. Zvíře nesmí být ve stresu. Kočku pouštíme ven pouze přes den a pod dohledem. Začínáme prvními krůčky na zápraží, poté ji můžeme začít pouštět po větším prostoru zahrady. Při prvních pokusech zvíře neustále hlídáme a ani později jej raději nenecháváme o samotě.
Dobře, takže kočka narozená venku může chodit ven, jak chce, řeknete si. Ne, není to tak, pokud s ní chcete strávit ještě nějaký ten rok společného života. První pravidlo zní: „Nikdy nepouštějte svou kočku ven, pokud bydlíte u rušné silnice.“ Věřte, že na zanedbání tohoto pravidla umřelo už opravdu hodně koček. Jsou případy, kdy byla taková první procházka ven i tou poslední.
Po přestěhování nebo přinesení nové kočky do domácnosti dodržujte dobu alespoň 3 týdny, než si zvíře zvykne na nové bydliště. Pak teprve je vypusťte ven, a opět alespoň ze začátku pod dohledem.
Je vaše kočka hodně kontaktní, nebojí se cizích lidí a ráda je doprovází? Pak ji raději ven samotnou nepouštějte. V lepším případě ji někdo odnese a bude považovat za vlastní. V horším případě může mít smůlu a někdo mu ublíží.
No a samozřejmě nezapomeňte, že toulání a častým zraněním nejlépe předejdete kastrací. Ven chodící kočky kastrujte nejpozději v 7 měsících věku, i takto mladá kočka může zabřeznout. Kastrací také zamezíte tomu, aby se vám Mourek (a jéje, tak ona to byla asi spíš Mourinka) jednoho dne nevrátil s pěti koťaty, pro která nemáte místo. Kastrujte i kocoury – snížíte tím riziko, že kocoura při cestě za kočkami přejede auto nebo že se vrátí pokousaný od ostatních kocouřích soupeřů.
Chození ven pro kočku vždy představuje určité riziko. Život pouze v bytě je na druhou stranu pro některá zvířata utrpením. Na to je potřeba myslet už při pořizování kočky a podle toho vybírat. Snad zvolíte správně.


Napsala: Františka

Zdroj: Devět životů